základní škola Pod Vinohrady
ZSvin.cz -> Článek
Datum přidání článku Datum: 16.06. 2016 Autor článku Autor: Dagmar Mandíková

PIRÁTI NEBO ROBINSONI

Pohoda prázdninových dní nás láká čím dál víc, pracovní tempo pomalu upadá, je čas poznávání, cestování a výletů. Ani  děti ze II., III., IV. odd. nejsou výjimkou. Naším společným kotvištěm se stal v úterý 14. června Amfík Bukovina v Popovicích. Vlakem jsme popojeli západním směrem o pouhé tři zastávky od Uh. Brodu a krátkou procházkou jsme se přesunuli k našemu cíli. Během chvilky se z nás stali neohrožení piráti, kteří si na stezce zručnosti vyzkoušeli obratnost při přechodu přes nebezpečný záliv po vratké lávce, přesnost při hodu na cíl, hbitost při výstupu do výšek lanoví pirátského korábu, bystrost při tajném šifrování , trpělivost při průchodu nebezpečnou pavučinou... A a už soutěžil Jack Sparow, Henry Morgan, Černovous, Franta, Pepa nebo Zuzanka, na všechny čekal ten zaručeně nefalšovaný poklad s překvapením. Po svačině a osvěžení, protože správný pirát miluje kromě šumění vln oceánu i dobrou zmrzlinu, nás čekala celá paleta činností, kde jsme se mohli vybláznit a vydovádět. Nejvíc nás asi bavilo chytání žab, badminton, trampolína, fotbal, houpačky, prolézačky a … prostě ta pohoda a volnost. Ale nic netrvá věčně, takže přišel čas děkování , úklidu a zavelelo se k cestě do našeho domovského přístavu. Slunce pálilo o to víc, o co se celé odpoledne schovávalo za mraky a naše pirátské nožky už nechtěly spolupracovat jako na začátku. Povzdechy: „Já už nemůžu!“ „Už mě tady nechejte!“  hlavní velitel ignoroval a snažil se posádku  povzbuzovat a motivovat. Přesto jsme našemu vláčku, který nás měl odvézt domů, mohli tak akorát zamávat a vyhlásit STAV ZTROSKOTÁNÍ!!! Po chvilkovém zděšení jsme ale rychle našli pevnou půdu pod nohama a byli jsme vlastně rádi, že jsme si mohli ty bezva společné chvilky prodloužit. Vžili jsme se do rolí trosečníků tak dokonale, že jsme se podělili o zbytky proviantu, poslední sušenky a doušky vody a trpělivě čekali a čekali a čekali. S pouhým hodinovým zpožděním byla očekávaná  země na obzoru a spuštěny kotvy.  Tady nás čekala už jen ta nejsladší odměna. Pusa od mámy, sprcha a postel. Tak zase někdy příště naši milí a stateční Robinsoni. AHÓÓÓÓÓÓÓÓJ!!!

 

FOTA ZDE:

                                         Mgr. Petra Hrabovská