Za protektorátu většina areálu sloužila Gestapu jako vyšetřovací věznice a  byla zde vězněna řada protifašistických bojovníků před transportem do koncentračních táborů. Nejtemnějším obdobím bylo období po komunistickém převratu v roce 1948, kdy zde byli vězněni, lidsky ponižováni a nelidsky týráni stovky lidí nepohodlných komunistickému režimu. Mnozí z nich byli vystaveni jen těžko představitelnému týrání. Zrůdný vynález “elektrických bot” mnohým týraným navždy podlomil zdraví, život některých skončil popravou popravčím prknem na nádvoří věznice. Prošli jsme celým areálem včetně samotek, výslechových cel i vězeňské kaple. Jednalo se o jednu z posledních možností vidět interiér věznice ve stávajícím stavu před připravovanou rekonstrukcí . Syrovost vystupující z vlhkých zdí i krutá historie v nás zanechali pocit chladu a nespravedlnosti. Potřebovali jsme se nadechnout svobody a voňavého vzduchu. Proto po exkurzi následovala komentovaná prohlídka Uherského Hradiště. Matyášova brána, jediný dochovaný vstup původního opevnění města v těsné blízkosti vlakového nádraží, je právě v procesu rekonstrukce. Společně jsme zapálili svíčku u památníku obětem I. světové války na Komenského náměstí. Při průchodu Havlíčkovou ulicí jsme si pročetli všechny bronzové plastiky, které připomínají důležité milníky královského města. Obdivovali jsme nově opravenou barokní kapli  sv. Šebestiána, která stejně jako mariánský morový sloup patří  k památkám připomínajícím morovou epidemii v roce 1715. Přilákala nás také novotou vonící fasáda bývalé židovské synagogy, jejíž prostory dnes slouží občanům města jako městská knihovna.  Při procházce jsme minuli rozsáhlý areál františkánského kláštera s přilehlým kostelem Zvěstování Panny Marie a  z jednoho do druhého náměstí jsme prošli spojovací Prostřední ulicí, kde jsme se ujistili, že věž Staré radnice není omylem nazývaná “slovácká Pisa”, protože je opravdu o pár desítek centimetrů vychýlená z osy. Nějaký ten hranolek a zanedbatelný kousek pizzy nám dodal potřebnou energii pro závěrečnou rovinku. Dům U Zlaté koruny, kde několik generací sídlí Stanclova lékárna, barokní kašna s plastikami delfínů a piniové šišky a závěrečný komplex jezuitské koleje s kostelem sv. Františka Xaverského byli už poslední střípky z našeho putování. Ještě jsme se podívali do koruny památného 250 let starého platanu javorolistého v bývalé jezuitské zahradě a už nás naše kroky vedly do krásné nádražní budovy.

Tak zase někdy, Hradiště královské…!

https://www.rajce.idnes.cz/zsvin/album/veznice-a-pamatky-uh-8-a