základní škola Pod Vinohrady
ZSvin.cz -> Článek
Datum přidání článku Datum: 30.06. 2016 Autor článku Autor: Dagmar Mandíková

NAŠE ŠKOLNÍ DRUŽINA BYLA ODMĚNĚNA

Za dobrou práci je zvykem sebe nebo druhé odměnit. Pochvalou, pohlazením, sladkostí, jedničkou nebo nějakým tím příspěvkem do prasátka. Naši žáci byli odměněni  za dlouhodobou spolupráci školní družiny s Nadací Synot senátora Valenty.  Ve čtvrtek 16. června se vypravil plný autobus vybraných dětí na celodenní výlet do Trenčína a Trenčianských Teplic. I když je Trenčínský hrad tak říkajíc „na dohled“, pro mnohé z nás byla tahle třetí největší slovenská hradní dominanta, majetek „pána Váhu a Tater“ Matúše Čáka Trenčanského, místem dosud utajeným a nepoznaným. Vyšlápnout si k hradní bráně pro nás sportovce nebyla až taková výzva, zato zdolat 127 schodů vedoucích až k nejvyššímu patru Matúšovy věže, navíc chodbičkou uzoučkou a klikatící se v jejich útrobách, bylo pro někoho pověstným oříškem. Ale ta panoramata celého Pováží! Je na místě i upozornění, že i přes odstřihnutí pupeční šňůry s našimi slovenskými bratry děti zvládly slovenský výklad v pohodě a kontrolní otázky nás přesvědčily, že všemu i rozuměly.  Studna lásky, rytířské souboje, dravci, tajemné sklepení skrývající muzeum tortury čili práva útrpného byly další naše společné hradní zážitky. A protože jsme chtěli dát ještě šanci počasí, které se neukazovalo zrovna v tom nejlepším světle, obhlédli jsme podhradí i trenčínské náměstí a potom hupky, dupky na to největší lákadlo celého dne. Od samého rána se výpravou nesla jediná věta. „Pojedeme se doopravdy koupat na ŽABU???“

No jasně, nakonec to klaplo. Zelená žaba, legendární historické koupaliště v lázeňském městě Trenčianské Teplice, zlatý hřeb dne, dostál našeho očekávání. Bylo to to pravé předprázdninové odpočinutí. Žabí animátorky na uvítanou rozdaly mezi děti oběd, pití, nanuky a naše pohádková jízda mohla směle pokračovat – koupání, opalování, aqua aerobic, vířivka, divoká voda, trysky, chrliče, domácí i místní speciality. V nejlepším přestat, proto po čtyřech hodinách přišlo to nevděčné: „Zabalit a odcházíme.“ Samozřejmě byla i zmrzka, která v desítkách příchutí a variací na lázeňské kolonádě završila naši výpravu.

Krásně to pro nás pan senátor Valenta vymyslel. Posíláme velké díky a předáváme štafetu dál, i když v koutku duše věříme, že budeme i příští rok patřit mezi ty nejlepší družinové kolektivy.          

PS: A to, co zrovna „nevonělo“ na zpáteční cestě autobusem, byl vážně jen trenčianský pramen Infigénie s mírně sirným zápachem J …A nám všem zdraví slouží!

 

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE

 

                                              Mgr. Petra Hrabovská