Parta kamarádů ze školní družiny se vydala objevovat zázraky přírody a dědictví našich předků na západní svahy Bílých Karpat, do údolí, kde pramení řeka Olšava. Jestli hádáte, že výprava směřovala přes Bojkovice do Pitína, jste opravdové zeměpisné jedničky.

Pro mnohé malé cestovatele představovala počáteční přeprava vlakem premiéru. „Výstupní stanice Bojkovice – město, navštivte, prosím, naše nové náměstí Náměstí s vodotryskem a odpočinkovou zónou s dětským hřištěm,“ znělo ve vagonu z amplionu. Po této doporučené návštěvě nás čekalo Muzeum Bojkovska. Poutavý program plný interaktivních prvků zaměřených na domácnosti a běžný každodenní život našich praprarodičů děti velmi zaujal. Zkusily dmýchat oheň kovářskými měchy, prát i ždímat prádlo, sundávat si vysoké boty v zouváku a další zajímavé činnosti. Měly možnost porovnat život v minulosti, jak se dříve vařilo, žehlilo, jak se bydlelo, jak se oblékalo, se současným trendem. Ve školní lavici z minulého století srovnávaly tehdejší prostředí vzdělávání s jejich současnou třídou, kdy dnes je běžné zapojení techniky ve výuce. 

A hurá do přírody! Po klikaté cyklostezce vzhůru do Pitína, cíle našeho putování. Voňavé louky a šumění lesa ozdobeného na naši počest vynikajícími jahůdkami jen potvrzovaly existenci nadpřirozené bytosti víly Zvonilky, která tady tančí při měsíčku a pomáhá najít zbloudilým správnou cestu. Nám se podařilo posbírat její ztracené kouzelné zvonečky a přinést je na pitínské výletiště vodníčkovi, který měl tak zase svůj rybník odčarovaný a plný života.

A pak se jedlo a hodovalo a hlavně se sportovalo. Hrál se tenis, fotbal, volejbal i stolní tenis. Jezdilo se na skluzavce, šplhalo se do oblak na horolezecké stěně, povídalo se, smálo se, prostě štěstí a radost zaplnily celou nivu a okolí. Na stezce odvahy měly dětičky pro strach uděláno. A kdo neměl, mohl se spolehnout na kamaráda nebo Beatku.

Pak jsme si popřáli dobrou noc a spali jsme hned, jako když nás do vody hodí.

Ráno si s námi počasí trošku pohrálo, ale na zpáteční cestě „pěškobusem“ už nám krásně svítilo sluníčko. Výšlap byl opět dobrodružný s hledáním pokladů a plněním úkolů. To nám to rychle uteklo a čas zbyl i na sladký kopeček zmrzliny. Lokálka nás bezpečně dopravila domů, do Uherského Brodu, k našim nedočkavým rodinám, abychom jim mohli hned povyprávět, jak jsme se měli v Pitíně dobře, jak se o nás pěkně ve Sportklubu Niva starali.

Poděkování patří paní Marcele Berčíkové, paní Janě Šustkové z Pitína a celému realizačnímu týmu ze ZŠ Pod Vinohrady Uherský Brod.

FOTOGALERIE: